Zvukové projevy
Tiché kňučení: "To bolí!" "Někdo mi ubližuje!" Obyčejná osoba může takový zvuk zaslechnout nejspíše ve veterinární ordinaci, když pes trpí, nebo když se nějaký poddajný pes ocitne v cizím neznámém prostředí, které vypadá nebezpečně. Jde o kníkot podobný tomu, který vydávají štěňata, když ji jim zima, mají hlad nebo strach.
Hlasitější, o něco delší kňučení: "Prosím, dejte mi…" Chci…" Pes tento zvuk většinou používá, když se dožaduje žrádla či vodítka, když se snaží upoutat pozornost svého pána a podobně.
Vzdychnutí: tento zvuk, který bývá provázen ulehnutím psa a položením hlavy na přední tlapy, může mít dva významy:záleží na situaci a dalších viditelných projevech. Pokud má pes napůl přivřené oči, je to výraz spokojenosti a sděluje tak: "Je mi fajn a hodlám se tady složit".
Pokud má přitom pes oči naplno otevřené, pak je to výraz zklamání, že se nějaké očekávání nenaplnilo-asi nejlepším vysvětlením je: "Vzdávám to!"
Hluboký, táhlý štěkot: tohle je charakteristický zvuk psů během lovu. Kdybychom jej přeložili znělo by to asi takto: "Následuj mě!", "Dostaneme ho!"nebo " Všichni za ním!"
Štěkot s vytím: Zní to asi haf-haf-haf-haúúú, s posledním prodlouženým zavytím. Většinou to znamená: "Jsem sám," " Cítím se opuštěně" nebo "Je tam někdo?"
Vytí: " Jsem tady!", "Tohle je moje území!", "Slyším tě!" Sebejistý pes vyje často, aby všem oznámil svou přítomnost. Vytí také bývá častou odezvou na posledně zmíněný pocit. Je však pro lidské ucho o něco libozvučnější, neboť ono štěkání s vytím, v angličtině označované jako yip-howl, bývá označováno za velice truchlivé.
Bědování: Tenhle zvuk připomíná něco jako ar-owl-wowl-wowl… v krátkých časových intervalech. Je to kupodivu zvuk spontánního potěšení a vzrušení, který znamená: "Pojďme!" nebo "Mám radost!" Pes se tak projevuje, tehdy když se chystá něco, co má rád.
Supění: "Jdeme!" Klasické znamení vzrušení.